Autorita. Přirozeně.

Adéla Nováková Vykořisťovatelé a Lopaty

Vykořisťovatelé Lopaty po Vás koukají jako ovčáčtí psi po bačovi. Stačí jediný pohled a okamžitě se vydají splnit, co Vám na očích vidí. Máte prostě přirozenou autoritu. Živá diskuse při obědě okamžitě utichne ve chvíli, kdy blahoslkonně přisednete a všichni čekají, co povznášejícího jim řeknete. Když se účastníte porady, máte vždy poslední slovo a všichni Vás bez odporu poslechnou. Jakmile se … Continued

Vykořisťovatelé

Lopaty po Vás koukají jako ovčáčtí psi po bačovi. Stačí jediný pohled a okamžitě se vydají splnit, co Vám na očích vidí. Máte prostě přirozenou autoritu. Živá diskuse při obědě okamžitě utichne ve chvíli, kdy blahoslkonně přisednete a všichni čekají, co povznášejícího jim řeknete. Když se účastníte porady, máte vždy poslední slovo a všichni Vás bez odporu poslechnou. Jakmile se vyskytne nějaký problém, Lopaty se srotí před kanceláří a čekají na Vaše rozhodnutí. Jste prostě přirozená autorita firmy. Kolikrát na ně ani nemusíte křičet a hrozit ztrátou prémií.

Zajímavé ale je, že tohle celé funguje jen u vlastních Lopat. Ve chvíli, kdy přisednete ke stolu v lóži Svobodných zednářů, spolukonspirátoři si Vás ani nevšimnou a dál se nenuceně baví o ovládnutí světa. Do rozhovoru se musíte doslova vlomit – k nelibosti ostatních. Sice Vás chvíli poslouchají, ale je očividné, že jim jdou Vaše skvělé myšlenky jedním uchem dovnitř a druhým ven. A pak pokračují v tématu, jako by chvíle, kdy jste mluvil Vy, byla jen přestávka na odkašlání. V lóži tedy žádnou autoritu nemáte. Ale proč? Nemáte přece nejmenší firmu, ani nejste nejchudší. Hlavní dóže, na kterého všichni hledí přímo zbožně, má firmu mnohem menší a dneska dorazil v otřískané felicii. Přesto když mluví, bylo by slyšet spadnout špendlík. Je pravda, že byl jedním ze zakládajících členů a jeho zásluhy jsou nezpochybnitelné. I objem peněz, které se mu podařilo od členů vybrat a dát na dobročinnost, je obrovský. Ale copak nikdo nevidí, že jste do toho jeho pytle naházel desetkrát víc než on? Asi to bude tím, že Vám závidí Váš úspěch.

Ovšem ve Vaší firmě jste opravdu nezpochybnitelnou autoritou. Není to snadné, ale trvale na tom pracujete, a tak máte skvělé výsledky. Hlavní je diverzifikovat zdroje autority. První část Vám náleží z pozice majitele firmy. O tom se nedá pochybovat. Vy jste ten, jehož jménem se firma zaštiťuje a kdo na sebe bere riziko. Lopaty se jen tak vezou a v případě problémů prostě utečou jako krysy, které opouštějí loď. Už tohle by stačilo k tomu, aby Vás měli za Boha. Vy ale přidáváte další zdroj autority – odbornost. Byl jste to Vy, kdo už v devadesátkách dokázal poslat z toho supermoderního stroje fax a měl přímý přístup k ministrovi. Taky jste byl nepřekonatelný u rýsovacího prkna. Na tyto technologie, totiž fax a rýsovací prkno, dodnes nedáte dopustit a kudy chodíte, tudy se snažíte všem dávat rady jak je používat. Vidíte na překvapeném výrazu Lopat, jak moc je Vaše rady zajímají, samy umí používat jen počítače. Tihle mladí už totiž nebyli přímými svědky Vašich úspěchů a znají je jen z firemních legend. Pro jistotu jste tyto legendy i sepsal, nechal vytisknout do zlaté vazby a každý nováček dostane svůj výtisk. Trochu Vás to sice zdržuje, ale každou Lopatu si v rámci zkušební doby ze znalosti Vaší skvostné historie osobně přezkoušíte. A do třetice ke zdrojům Vaší autority: jste přece alfasamec. Ten, který dokáže nejsilněji řvát, a když na to dojde, vynese soupeře z jednačky v zubech.

Zjistil jste, že se zaměstnanci dělí do tří skupin. Ti, kteří nedokážou Vaši autoritu ustát a odejdou nebo jsou odejiti ve zkušební době. Další Vás na slovo poslouchají, ale zdá se, že jejich projekty podezřele často končí katastrofou. A pak jsou tady ti, kteří Vás pasivně ignorují. Trpělivě vyslechnou Vaše zadání, pokývají na souhlas, a pak jdou a stejně věc udělají po svém. Tuto skupinu jste dlouho přehlížel, protože Vás ani ve snu nenapadlo, že by se někdo zmohl na odpor proti Vaší přirozené autoritě. Jenže jednoho dne jste se rozhodl podívat nejen na zadání, ale i řešení. A ke smůle těchto Lopat jste odhalil, že udělaly projekt po svém. Sice se podařil, ale bylo jasné, že bez Vaší expertízy měli víc štěstí než rozumu. A tak jste všem dal okamžitou výpověď. Od té doby si dáváte pozor a tato ohniska odporu likvidujete jedno po druhém. Vaše autorita se díky tomu vrací zpět do původních kolejí, a tak Vám konečně zbývá více času. Už totiž víte, na co jej budete potřebovat: musíte přijít na kloub záhadě, proč se firma překlápí ze zisku do ztráty.

Lopaty

Jakou ty můžeš mít autoritu? Neposlouchaj tě děcka, stará, ani čokl. O tchýni nemluvě. Jako tuhle. Stará že v neděli udělá řízky. A ty na to, že super, ale fááákt nemáš rád ty z kuřecího, a že z prasete jsou mnohem lepší. Když to říkáš, dáváš velkej pozor na to, abys zahrál děsně trpitelskej výraz. Stará ani nemrkne, a jako by tě neslyšela, zakroužkuje v letáku kuřecí prsa křehčená v balení XXL. A jen pronese, že si v neděli počvachtáš. Má ti vzít i to skvělý pivko za 3.90? To zabolí. S děckama to samý. Furt jim říkáš, ať choděj v papučích. Co ses navztekal a houby platný. Buď brousej fusekle vo koberec, nebo rovnou ťapou bosky. Slibuješ jim vobden vejprask, ale v jejich očích se usadil pohrdlivej výraz. Fotr, nepruď. Seš slaboch.

Jakous takous autoritu jsi míval, když jsi pískal okresku čutálistů. Dokud si dělal jen mládežníky, bylo to docela dobrý. Jenže pak ses rozhod, že jdeš dělat kariéru k dorostu. Bohužel se ukázalo, že to už jsou jiní šíbři. V prvním zápase to ještě docela šlo, ale když jsi na jeho konci pískl penaltu, přišel vodrzlej kapitán jednoho z mužstev a konfrontoval tě tvrdým pohledem z vočí do vočí na vzdálenost deseti cenťáků. Vyměk si a tu penaltu vodvolal. Pro jistotu to prubli ještě dvakrát a vod tý chvíle tě ignorujou. Můžeš pískat, co chceš, ale voni dělaj, že to neslyšej a většinou se docela férově domluvěj mezi sebou. No byl jsi za úplnou onuci tak si s tím sek.

Takže se ti nikdo nemůže divit, že tě poslední dobou pronásledujou černý myšlenky. Celej zamyšlenej sedíš v kanclu a v podstatě svýho Vykořisťovatele neposloucháš. Ten si toho všimne a důrazně tě vokřikne. Jestli jako krucinál nevíš, za co tě jako platí. Programátorů jako seš ty, jsou před branama jeho podniku mraky a von fakt neví, proč si vydržuje zrovna tebe. A že jestli ho nebudeš poslouchat, jen co za ním cvaknou dveře, nebudeš mít ánung, co si s novým projektem počít. Na to totiž potřebuješ roky v oboru a pořádný akademický vzdělání. A to ty co? Nemáš! Tak laskavě dávej pozor, Vykořisťovatel ti to nebude říkat dvakrát. Tak se na půl huby vomluvíš a začneš nasávat jeho genialitu.

Jde vo projekt na řídící počítač pro letecký motory a tam moc prostoru pro chyby není. V tom má Vykořisťovatel docela pravdu. A tak zpozorníš. Co kdyby tě to za pár roků mělo vést na dovolenou!? Vykořisťovatel si užívá tvou pozornosti. Čmárá po tabuli grafy a rovnice, cituje pasáže z dokumentace motoru a chrlí programátorštinu: Celý to bude v embedded C++17 běžícím na RTOS-32. Ten poběží na klonu Raspberry Pi, který si sami spájíme, a ten bude přes sériový interfejs napojený na RESTový API Fejsbůku. Přes to se bude posílat stav motorů do kokpitu pilotů. Podle smajlíka poznaj, jestli motor funguje, nebo hoří. Celý to bude hot-swap, aby to šlo za letu vyměnit. Taky tam musíme přidat WiFi router, aby si mohli votáčky motorů zobrazit, a dost možná i měnit pasažéři na svejch smartfounech. A úplně největší fíčura bude, že pod kryt motoru nainstalujeme chytrej reprák od Amazonu. Takže když technik ten kryt sundá, motor si mu postěžuje, co ho trápí. A jo, málem by zapoměl na hluboký neuronový sítě, který tam taky budou hrát důležitou roli. Sice Vykořisťovatel ještě neví jakou, ale je to umělá inteligence, tak si snad poradí a práci si najde.

Úplně vidíš, jakou má ten chlap autoritu. To bys taky chtěl. Lidi mu úplně visej na rtech. Než odejte, ujistí se, že nejsou žádný votázky a vyzve vás, ať to uděláte přesně tak, jak řekl, protože je to jediná správná cesta k úspěchu. Když odejde, v kanceláři to začne pomalu šumět, protože ostatním Lopatám se to rozleželo v šiškách. Začnou se tvořit debatující skupinky a v atmosféře je čím dál tím víc cejtit nejistota a zmatek. A čím větší je zmatek, tím víc ostatní Lopaty čekají, co ty na to.

Ujistíš ostatní Lopaty, že se na to mrkneš. A kolegům i Vykořisťovateli, co poslouchá za dveřma, očividně odlehne. Ostatní Lopaty si za tebou choděj pro úkoly, i když rozhodně nejseš jejich nadřízenej. Za pár tejdnů máte hotovej kompletní plán a zbývá poslední hořká pilule: musíš zajít za Vykořisťovatelem s plánem, který má s tím jeho společnej jen ten fakt, že to má mít motor. Vykořisťovatel tě uvítá s úsměvem a nechá si všechno pořádně vysvětlit. Vypadá spokojeně a pochválí tě, jak jsi ho skvěle pochopil. Když odcházíš, koutkem oka vidíš, jak přelepuje tvý jméno na výkresu tím svým.

A co na to Mahátma Gándhí?

Ve chvíli, kdy mě ten pomýlený chlapec zastřelil, jsem byl zrovna docela v nemilosti většiny lidí jako vlastizrádce. Chtěl jsem se totiž nějak rozumně domluvit při rozdělení naší vlasti na muslimský Pákistán a hinduistickou Indii. Myslel jsem, že je rozdělení zbytečné a dokážeme žít spolu. Bohužel jsem selhal, protože po tom netoužila ani jedna ze stran. Ten atentátník byl Ind a hinduista, mimochodem. Než jsem pár sekund po výstřelech zemřel, ještě jsem mu stihl odpustit.

Ještě pár let předtím jsem měl v naší zemi a vlastně i ve světě obrovskou autoritu. Kamkoliv jsem se vydal, tam mě následovaly davy lidí. Vycházely o mně články. Dával jsem rozhovory na kameru. Měl jsem proslovy. Chtěli se mnou mluvit významní státníci a nějakou dobu jsem dokonce byl předsedou Indického národního kongresu. Dodnes mě spousta lidí obdivuje. Například nosí na tričku nebo slaví 2. října, v den mých narozenin, Mezinárodní den nenásilí. Moje jméno a myšlenku nenásilí zná skoro každý. Podobně to míval váš prezident Havel. A jak jsem se do pozice takové autority dostal? Byl jsem sice z docela vysoké kasty, ale zase ne tak vysoké, aby mě do takové role předurčila. Nebyl jsem vybaven charismatickým zjevem, natož rétorikou. Když jsem nějakou dobu pracoval jako advokát, prohrával jsem i jednoduché případy, protože jsem se v pravou chvíli styděl tak moc, že ze mě nevyšlo jediný slovo. Dokonce jsem autoritu nezískal ani v hierarchii církve, firmy nebo armády.

Jak tedy? Je to jednoduché: takovou autoritu jsem získal proto, že jen po ní netoužil. Dělal jsem jen věci, které jsem považoval za správné. Ale hlavně jsem je nedělal jen pro sebe, ale především pro ostatní. A dělal jsem to konzistentně a neuvěřitelně vytrvale. Když za mého pobytu v Jihoafrické republice vypukl v tamnější komunitě Indů mor, přihlásil jsem se jako dobrovolný ošetřovatel. Když mě chtěli vyhodit z první třídy vlaku, protože ta nebyla pro barevné, pasivně jsem vzdoroval a musela mě vyvést policie. Když si angličtí usurpátoři Indie vyhradili právo na import soli, vydal jsem se na dlouhou pouť na pobřeží pro vlastní sůl. Když to viděli lidé, spontánně se připojovali. Nakonec nás museli zavřít šedesát tisíc a stejně prohráli. Co se týče vězení, tam jsem byl častým hostem. Dokonce jsem na otázku po bydlišti odpovídal adresou věznice. Ale znáte to: Nejdříve vás ignorují, pak se vám smějí, pak s vámi bojují a pak vyhrajete. Ten citát mimochodem není můj. Ale mohl by být.

Nejoblíbenější

Příběhy

Svět očima (ne)architekta

Petra Dvořáková Příběhy

Od matematické informatiky se přes grafický design dostal až k renovaci novorenesančního činžáku v centru Brna. Architektuře věnuje veškerý volný čas a leží za ním řada úspěšných rekonstrukcí bytů i domů. Aby se mu vlastní architektonické nápady snadno realizovaly, vyvinul software Navigo3, který dnes využívají architektonické a projekční kanceláře doma i v zahraničí. V rozhovoru s Petrem Humlíčkem.

Číst více ›
E-book
Stáhnout e-book
Cesta k černým číslům