Firma nebo chráněná dílna?

Jaroslav Kuboš Vykořisťovatelé a Lopaty

Je vaše firma plná geniálních a samostatných lidí, nebo jde spíš o chráněnou dílnu pro ty, kteří by byli v tom velkém světě okolo úplně ztraceni?

Vykořisťovatelé

Vaše ideály jsou vznešené, ba nejvznešenější. A stejně jako Martin Luther King máte sen. Sen o firmě, kde se prohání samoorganizovaná hejna sofistikovaných Lopat, neúnavně pracujících pro její dobro. Neexistují v ní pojmy jako zmetkovitost, kontrola docházky, školení nebo pracovní úraz. Vaše role spočívá jen v lehoučkém dirigování a udávání směru. Zatím vám ale přijde, že jediná sofistikovaná a inteligentní forma života ve vaší firmě jste Vy.

V realitě to totiž vypadá trochu jinak. Stačí kouknout z okna a vidíte Lopatu jak natírá plechovou střechu výrobní haly stříbřenkou. Akorát střecha je čím dál víc černá, místo aby se blýskala. Lopatovi to ale evidentně nevadí. Raději si promnete oči, jestli vás přece jen nešálí zrak, a nakonec se svým soukromým vrtulníkem necháte dovézt na střechu. Tam Lopatovi položíte poměrně jednoduchý dotaz, jestli by po natření stříbřenkou neměla být střecha stříbrná. Po chvíli usilovného přemýšlení, vám dá Lopata za pravdu, a tak se ho zeptáte, jestli barvu zamíchal a on se nejistě dušuje, že ano. Když ale požádáte svého komorníka, aby v barelu s barvou párkrát zamíchal, nechutně černá dehtová kapalina se začne měnit ve stříbrnou, a Lopata nevychází z úžasu. Něco takového v životě neviděl. Objasníte mu náročný proces míchání kolíkem v plechovce a doporučíte mu při práci používat hlavu. A připomenete, aby byl tak laskav a ze střechy nespadl. Okamžitě se domáhá, abyste ho vybavil bezpečnostním lanem. S takovým materiálem máte pracovat? Copak Lopata nevidí, že nemáte peněz na zbyt? Zlostně za sebou necháte komorníka přibouchnout dveře vrtulníku.

Jste ale svatý muž, a tak se brzy uklidníte a připomente si, že výcvik Lopat k samostatnosti je Vaším životním posláním. A proto trpělivě, znovu a znovu vysvětlujete Lopatám, jak dělat svou práci. Sice vás znovu a znovu zklamávají, ale Vy máte spoustu energie. A navíc jste expert ve všech oblastech lidské činnosti od vaření párků v kantýně, po jádro operačního systému Linux na serverech. A tak obcházíte, kontrolujete, vysvětlujete, opravujete, necháváte komorníka dělat práci za Lopaty, školíte a dáváte pozor, aby si neublížili. Vytrvale jim osobním příkladem ukazujete, jak dělat věci správně, zatímco oni je dělají špatně. Chudák komorník je na pokraji sil, když vám připravuje půlnoční koupel ve vířivce.

Jsou dny, kdy ztrácíte trpělivost a důvěru v lidi. Situace se nelepší, spíše zhoršuje. To jsou opravdu všichni tak hloupí? Nejhorší je sledovat ten kontrast s tím, jak Vy jste skvělý. Začínáte nabývat přesvědčení, že Vaše firma se postupně změnila v chráněnou dílnu. Lopaty Vám při pohovoru nejspíš zapomněli říct, že k sobě potřebují osobního asistenta. Myslel jste, že tuhle roli zastanou mistři a vedoucí, ale ukázalo se, že ti taky potřebují osobního asistenta. Někdy si říkáte, že v chráněné dílně se taky občas něco pokazí. Akorát Vaši chráněnci se na rozdíl od těch skutečných v problému ještě s rozkoší vyválí.

Něco vás přesto každý den přinutí vstát a jít dohlížet na tu Vaši chráněnou dílnu. I Martin Luther King přece musel být při cestě za svým snem trpělivý. Popíjíte ranní kávu, sedíte za stolem a říkáte si, že už se to dnes zlomí. Že dnes budou Lopaty samostatné. V tu chvíli koutkem oka zachytíte jak Lopata na střeše haly přetírá včerejší stříbrný nátěr dehtově černou vrstvou a navíc mu už chybí jen krok k okraji střechy. V něčem se od Kinga přece jen lišíte – jej zavraždil rasista, zato Vás určitě přivedou do hrobu Lopaty. Protože tušíte, jak komedie na střeše vyvrcholí, rovnou komorníkovi zadáte další úkol: vyplnit standardní úmrtní oznámení a poslat ho vdově spolu s nějakou lacinou bonboniérou. Škoda Lopaty, věnoval jste mu tolik času.

Lopaty

Chodit do fachy je tááák strašná pruda. Domů se vždycky dopotácíš vyšťavenej jak bečka piva po hasičským cvičení. Ale v jedný věci si v práci přece jen vodfrkneš. Hned jak si píchneš a kejvneš na vrátnýho, spadne z tebe ta šílená zodpovědnost za svůj vlastní život. Tam venku jsi zodpovědnej za sebe, famílii, barák, káru a bůhví co dalšího. Ale tady? Sice se po tobě vozej a hulákaj na tebe, ale nejsi zodpovědněj skoro za nic. Když na namrzlý cestě otočíš firemní oktávku třikrát přes střechu, tvůj jedinej problém je, že musíš zbytek cesty po svejch. Když omylem nakreslíš most vo pár metrů vedle, takže ty přeložky inženýrskejch sítí za deset mega se budou muset udělat ještě jednou, pro tebe se ale taky v zásadě nic neděje. Akorát se musíš chvíli tvářit jak brigádnice, co při dojení omylem utrhla vemeno. Co nejhoršího se může stát? Vyhoděj tě nebo ti strhnou tři vejplaty. V obou případech tě sice stará přizabije, ale to nějak přežiješ.

V kanclu jste sbírka docela chytrejch lidí, který by za normálních vokolností byli schopní zvládnout leccos i bez toho, že je někdo diriguje. Jenže to je tady právě zakázaný, tyhle anarchistický samořídící výstřelky. V týhle firmě je potřeba se nechat vodit Vykořisťovatelem jak medvěd. Řekne ti co, kdy a hlavně jak, máš co dělat. Zkontroluje, že to děláš dobře na začátku, stokrát v mezičase a ještě i na konci. Přitom dává majzla, aby sis neudělal bebinko. A pak se stejně rozhodne, že jeho genialita je tak nebetyčná, že to raději musí udělat sám. Někdy si říkáš, jestli tam nejsi najatej jenom jako divák, co má zatleskat jeho výkonu.

Vůbec nejhorší je, když se zjeví u tvýho stolu s židličkou, že jde chvíli makat s tebou. Pak ti kouká přes rameno na monitor a už to začíná. Tady klikáš zbytečně dvakrát, existuje klávesová zkratka. Proč ten soubor ukládáš pod tak debilním jménem? Víš ty vůbec, proč děláme tohle takhle, a ne jinak? Nemůžeš si pomoct, ale za chvíli vypneš mozek, protože si připadáš jak čokl na cvičáku. Od tý chvíle jsi už jen další vstupní zařízení tvýho počítače, který reaguje na hlas Vykořisťovatele. Po několika hodinách práce ani nevíš, co jsi dělal, natož aby sis z toho vodnes nějaký poučení. Ovšem Vykořisťovatel odchází s povznesenou náladou, jak tě právě skvěle dovzdělal. A pak kdo je tady blbej.

No, a tak makáš se střídavýma výsledkama. Něco děláš po svým a celkem to jde, něco děláš podle těch super mega postupů vod Vykořisťovatele. Většině pořádně nerozumíš a máš důvodný podezření, že jsou to naprostý kraviny. A tak vzniká výsledek jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Dobrý je, že Vykořisťovatel hraje v týhle truchlohře i toho zlýho čokla, co ten dort sežral a bolel ho bachor. Je to totiž von, co musí ty zmrzačený výsledky předávat zákazníkům. A ty na něj tak milý jako Lopaty nejsou. Kolikrát ho i pěkně seřvou, z čehož máš nefalšovanou prasečí radost. Vykořisťovatel je pak samozřejmě naprdlej a chodí vám nadávat, že jste jak klienti chráněný dílny. Pomalí a blbí. No, spíš si připadáte, jak kolektiv zřízenců uzavřenýho oddělení cvokhausu, který nechaj svýho Vykořisťovatele hrát si, na co chce. Klidně na Napoleona, co všecko ví a řídí. Jen tak stojej, koukaj na něj, pokyvujou hlavou a soucitně se usmívaj. Holt se realizuješ až doma.

A co na to osobní asistenti?

Pojem “chráněná dílna” je vlastně legislativní označení. Jde o to, že stát přispívá na práci osobních asistentů tak, aby se firma stala konkurenceschopnou vůči firmám, které asistenty nevyužívají. Tím přispívá k zaměstnanosti hendikepovaných spoluobčanů.

Osobní asistent v chráněné dílně je zodpovědný za dvě věci. Zaprvé hraje roli mistra, a je tedy zodpovědný za zaškolení pracovníků a dohled nad výrobou. Zadruhé pomáhá zaměstnancům s činnostmi, na které díky svému hendikepu nestačí. Pokud například chráněná dílna zaměstnává vozíčkáře a zároveň má sklad s vysokými regály, pak asistent pomáhá tím, že z vysokých polic podává materiál.

Zajímavější než to, co osobní asistent v chráněné dílně dělá, je, co nedělá. Rozhodně nepracuje za své podřízené. Ani je celé dny nevodí za ruku a nedává pozor, aby si neublížili. Ani jim každý den znova nevysvětluje, jak mají dělat svou práci. Ani nedělá za své podřízené práci, která je nebaví. A dokonce za každého z nich nekontroluje, neopravuje a nedokončuje každý jeden výrobek. A už vůbec netoleruje chyby a absence jen proto, že jsou jeho kolegové hendikepovaní.

Zaměstnanci chráněné dílny jsou velmi motivovaní, protože obvykle nemají na výběr mezi mnoha zaměstnavateli. Takže jsou velmi samostatní, pečliví, proaktivní a svou práci dělají rádi. Chtějí totiž světu ukázat, jak jsou přes svůj hendikep užiteční.

Občas některý osobní asistent změní místo a začne pracovat v běžné firmě. Většinou z ní brzy znechuceně odejde. Byl zvyklý pomáhat hendikepovaným v jejich touze zapojit se do pracovního procesu a bylo úžasně povznášející pomáhat kolegům k samostatnosti. Jenže tady ho nutí dělat pravý opak. Vyrábět z Lopat chovance ústavu v rekonvalescenci z dvojnásobné lobotomie. A už vůbec ho nebaví každou chvíli vynášet mrtvolu Lopaty, která se spolehla na to, že má na sebou svého asistenta strážného.

Nejoblíbenější

Nové verze

Zase zrychlujeme

Jaroslav Kuboš Nové verze

Zrychlená nástěnka a úkoly, práva na projektu, průběh vykazování a mnoho dalších vylepšení přichází v první prázdninové verzi.

Číst více ›
E-book
Stáhnout e-book
Cesta k černým číslům