Kim Čong-un vaší firmy

Adéla Nováková Vykořisťovatelé a Lopaty

Vykořisťovatelé Na lidi já mám čuch! Jak jinak bych se dobral k firmě, ve které pracují desítky loajálních zaměstnanců? Na pohovoru mi stačí pár rentgenových pohledů, několik otázek a za chvíli mám o kandidátovi jasno. Málokdy se mi stane, že zaměstnám někoho, kdo nemaká nebo do firmy nezapadne. S takovým se obvykle velmi rychle rozloučím ještě ve zkušební době. … Continued

Vykořisťovatelé

Na lidi já mám čuch! Jak jinak bych se dobral k firmě, ve které pracují desítky loajálních zaměstnanců? Na pohovoru mi stačí pár rentgenových pohledů, několik otázek a za chvíli mám o kandidátovi jasno. Málokdy se mi stane, že zaměstnám někoho, kdo nemaká nebo do firmy nezapadne. S takovým se obvykle velmi rychle rozloučím ještě ve zkušební době.

Můj odhad na lidi funguje i s obchodními partnery, zákazníky a nakonec i s nápadníkem mé dcery. Je to prostě dar! Psychopati u mě samozřejmě nemají šanci. Zaměstnávám jen upřímné dříče a týmové hráče. Desítky úspěšných pohovorů mluví v můj prospěch.

A konečně, nový manažer z posledního pohovoru, to je naprostá výhra! Ukázal se jako správný chlapík na svém místě. Velmi rychle se dokázal začlenit do struktury firmy a převzít tým po předchozím manažerovi, který odešel do důchodu. Měl jsem strach, co jeho odchod způsobí, protože byl oblíbený. Ale ten nový do týmu velmi snadno vklouznul a získal si jeho sympatie. Vyhrnul rukávy a začal makat. Zatím jsou sice výsledky pod jeho vedením slabé, ale co by člověk čekal po takové změně.

Poslední dobou ale Lopaty z jeho týmu začaly pořádat nájezdy na mou kancelář. Snaží se mi dokázat, že se mezi námi usídlil psychopat. Cítí se prý jak jejich soudruzi v KLDR pod všudypřítomným dohledem strany a vůdce. Když jsem u toho, chová se manažer prý jak mílius. Jen co odejdu, nechává je všechno odedřít, všude je sleduje, nadává jim, ponižuje je, nutí je v práci zůstávat až do noci, a pak si přivlastní výsledky jejich práce. Musel jsem se pousmát. Konečně je někdo schopen zastoupit mě a zvládnout roli Vykořisťovatele. Je prostě skvělý! Lopaty ale pokračují: krade jim svačiny, plácá je po zadku a čte jim poštu. To už tak na tom světě je, vy umouněnci! Každý má nějaké slabší stránky. Stálo mě dost přemáhání udržet vážný výraz, vyslechnout je a slíbit jim, že to prověřím. Je to nejspíš zbytečné, ale pro klid duše si domnělého psychopata ještě jednou proklepnu. Nováček samozřejmě všechna podezření vyvrátil a ukázalo se, že je obětí některých extra zákeřných Lopat, které naopak kradou svačiny jemu. Dokonce mi ukázal video z kamerového systému, který nainstaloval do kanceláře, toalet a sprch. Jedna z Lopat vytáhne svačinu z jeho šuplíku, zavrtí nevěřícně hlavou a odchází s ní. To je přece jasný důkaz! Navíc, úplně náhodou, se mimochodem na záznamu ukázaly scény, které potvrzují, jak je skvělý šéf. Lopatám něco trpělivě vysvětluje, pomáhá jim a nakonec zůstane v kanceláři nejdéle. Ten člověk je poklad!

Do některých Lopat bych neřekl, že jsou tak zkažené, protože vypadali jako dlouholetí loajální zaměstnanci. Jsou to paraziti, co se dá dělat. Naštěstí to tenhle nový báječný chlapík odhalil a já Lopaty vyhodím dřív, než stihnou natropit nějakou škodu. Přece si ve firmě nenechám tyhle traviče studní, kteří rozbíjejí dobré vztahy na pracovišti. A ukáže se, že to byl skvělý krok. Stížností Lopat je méně a méně, až nakonec utichnou úplně.

Po nějaké době se navíc se ukazuje, že ten chlapík má podobný pohled na život jako já a dokáže, na rozdíl od ostatních Lopat, patřičně docenit mé kvality a úspěchy. Skvěle si rozumíme a přijde mi, že on jediný mě chápe a mluví mi přímo z duše. Řekněte, kdo by měl být povýšen, když ne on?! Takovému perspektivnímu kádru můžu klidně svěřit heslo od firemního účtu a dát plnou moc k řízení firmy. Co by se mohlo stát?

Lopaty

Tak nám ke Kim Čong-ilovi přibyl ještě Kim Čong-un. Akorát, na rozdíl od Severní Koreje, ten první ještě nezkapal. Náš pošahanej Vykořistovatel si k sobě totiž vybral šílenýho psychopata jako manažera. Shodou okolností byl ten novej manažer asi tak tři měsíce můj kolega. A tak vo tom vím svý.

Ze začátku všecko vypadalo úplně sluníčkově. Přišel a hned byl se všema jedna ruka. Když nám vykládal, co dělal v předchozím džobu, hned nám bylo jasný, že to bude fachman a trochu nám uleví z přetížení. Tak mladej, a už toho tolik dokázal! Strávili jsme neskutečný množství času jeho zácvikem. Ale měli jsme pocit, že se nám to vrátí. Navíc brzo zapadl do party a začali jsme ho brát na pivko po práci.

První náznak, že něco není v richtiku, se ale vyskytl do tejdne. Trochu jsme podělali jednu zakázku. Teda lépe řečeno, jeden z nás ji podělal. Dobře, já. V takový situaci bejvávalo běžný, že jsme viníka co nejvíc zamaskovali. Pak nás sice Vykořisťovatel seřval všechny, ale je to lepší než když se jeho sakrování sneslo jen na jednoho. Jeden za všechny, všichni za jednoho. To je naše heslo, který máme z toho skvělýho filmu Rychle a zběsile 4. Jenže, když nás tentokrát Vykořisťovatel peskoval, tak náš milej manažer normálně vystoupil z davu a bonznul mě. Udělal to ale tak strašně naivně, že jsme si mysleli, že je prostě jen blbej cucák, kterej ještě neví, jak to mezi Lopatama funguje.

Než jsem si to s ním stačil vyřídit a vysvětlit mu pravidla Lopat, zacupital za Vykořisťovatelem do kanclu a vyžebral si na něm dovolenou ve zkušebce. Co si pamatuju, dovo ve zkušební době se povedla jen jednou, a to ten dotyčnej pohřbíval matku. A tenhle týpek dostal čtrnáct dnů. Potřeboval si totiž nutně zaletět do Barmy rovnat čakry. Když se vrátil, vzal to rovnou přes kanclík Vykořisťovatele. Co se tam dělo nevím, ale Vykořisťovateli se na stole vobjevila pozlacená plastová soška Buddhy. A pak na poradách ještě nějakou dobu vykládal vo tom, jakej je ten novej charakter. Letěl do Barmy podarovat chudý, vošetřovat nemocný a ještě si našel čas a v hlubinách pralesa mu našel tu vzácnou historickou sošku Buddhy z pátýho století. Ty kráso! Borec si letí za 80 tisícovek do Barmy, vojede tam půlku šlapek, podaruje žebráka před letištěm padesátikačkou a za další koupí tu plastovou hrůzu. A pak to takhle prodá. Chcípák jeden!

Začali jsme bejt ostražití, ale když se ňákou dobu nic nedělo, nechali jsme to plavat. Měli jsme totiž na stole fakt velkou zakázku. Všichni jsme si mákli a začínalo to vypadat, že to bude sukces. A to i přes to, že se šéfův Vlezdoprdelka ukázal jako naprosto nepoužitelnej. Radějc jsme ho od opravdový práce separovali a dostal za úkol informovat Vykořisťovatele o průběhu. V tý pozici nemohl nic pokazit, a my jsme dlouho před termínem zakázku dodělali k naprostý spokojenosti zákazníka. Vykořisťovatel nás ve dvou větách pochválil a pak hodinu básnil vo tom, jak je Vlezdoprdelka skvělej a měli bysme si z něj vzít příklad. Čte vodbornou literaturu, vzdělává se v soft skills a dělá do noci zadarmo. My prej přelouskáme jen Blesk, chováme se jak stádo dobytka a myslíme jen na sebe. To už jsme začínali mít vopravdu stažený půky a ruce v pěst.

Pár dnů potý se konal firemní Vánoční večírek, kde to náš Vlezdoprdelka trochu přehnal s chlastem a rozpovídal se. Nebo spíš se nám robrečel na rameni. Ukázalo se, že tenhle génius a zenovej guru je úplnej chudák. Nikdo ho nemá rád, jeho život nestojí za nic a exekutoři na něj stojí frontu. Za chvíli doblábolil a vodpad. My jsme začali vymejšlet, jak na něj. Padaly různý návrhy: Poslat delegaci prověřenejch lidí, aby vysvětlili Vykořisťovateli, jakou kukačku si nasadil do hnízda. Nějak na Vlezdoprdelku narafičit nějakej průser. Nainstalovat skrytou kameru a pak poslat video Vykořisťovateli. Nebo tak něco. Nakonec jsme se ale shodli, že na to kašlem. Tohle je pod naši úroveň takhle podlízat Vykořisťovateli. Vono na Vlezdoprdelku stejně jednou dojde. Přece není Vykořisťovatel slepej. Navíc jsme všichni před chvíli viděli, co je to za neškodnýho zmetka.

Na pondělní poradě dal Vykořisťovatel kolovat zprávu z naší povedený zakázky. Pak začal básnit vo tom, že se nám konečně podařilo udělat zakázku podle jeho představ. A že strašně přemejšlel, co je vlastně ve firmě novýho. V tu chvíli jsem si všiml, jak kolegové, který už měli zprávu v ruce, blednou. Když zpráva dorazila ke mně, ani jsem moc nebyl překvapenej. V části, kde byli členové týmu podle pořadí zásluh, došlo k drobný změně. Vlezdoprdelka se nám, než se zpráva dostala k Vykořisťovateli, záhadně přesunul z posledního místa na prvý. Navíc bylo jeho jméno jediný tučně a v závorce bylo napsaný: manažer.

A co na to psychologie?

Rozpoznání psychopata deroucího se po zádech ostatních k moci, je poměrně snadný úkol s dobrou úspěšností detekce. Tedy v rámci oboru. Coby zkušená psycholožka s desítkami let praxe dokáži po několikaminutovém rozhovoru s každým zaměstnancem firmy rozpoznat přibližně každého desátého psychopata. Zdá se to jako příliš nízké procento, ale při představě kolik peněz může firmu takový zaměstnanec stát, se většině šéfů ježí chlupy na zádech. A proto si mě rádi najímají. Navíc, nás specialistů je z neznámého důvodu velký nedostatek. Čekala bych, že kolegové, kteří nadávají na platy v léčebnách, se přesunou do soukromé sféry a budou velmi dobře vydělávat. Zvláštní.

Někdy si říkám, že by bylo rozkošné sledovat psychopaty ve větších skupinách. Oni totiž tu svou hru nejlépe hrají jeden na jednoho. Samozřejmě to zkoušejí i na mě, ale já mám trénink a praxi. Nejsem žádná naivka těsně po promoci. Jak ale přibývá lidí ve skupině, snadno se najde někdo, kdo psychopatovy úklady odhalí. Začne totiž hrát svou hru na více stran a v nějakou chvíli už to nezvládne. Touto metodou by se psychopatů určitě vyhmátlo víc než deset procent. Jenže to chce spoustu času, spousty lidí a tak moc peněz mi zase majitelé firem neposkytnou. A proto dělám, co můžu při pohovorech jeden na jednoho.

Kromě toho že člověk potká psychopaty a nepříjemné lidi, se občas stane, že potká takříkajíc svou krevní skupinu. Skvělého člověka, se kterým se chce stýkat i po skončení práce. Tenhle pohledný, skvěle oblečený a hlavně svobodný čtyřicátník mi padl do oka okamžitě. A navíc se ukázalo, že se mi s ním bezvadně konverzuje. Cítila jsem se jako v sedmém nebi. On asi vycítil, že je to vzájemné, protože mě hned pozval na kávu. Ne kafe, ale kávu! Úplně jsem cítila, jak je to ušlechtilý člověk. Bohužel se sejdeme až příští týden. Tento týden totiž pečuje o svou nemocnou sousedku. A do toho se mu roznemohl pejsek a banka mu svévolně zablokovala účet. Takové věci se dějí tak hodným lidem! Zuřivě se bránil takovou laskavost přijmout, ale nakonec si ode mě těch sto tisíc v obálce na operaci pejska vzal. Bylo vidět, jak je dojatý. Nepochybuju, že mi je příští týden vrátí a ještě mi zaplatí kávu. A možná z toho bude i něco víc. Rozhodně jej doporučím na řídící pozici!

A co vy – zažili jste ve firmě psychopata? A jak jste ho odhalili?

Nejoblíbenější

E-book
Stáhnout e-book
Cesta k černým číslům