Megamozek

Jaroslav Kuboš Vykořisťovatelé a Lopaty

Já myslím, že je to jasné: Vykořisťovatelé jsou ti s obrovským mozkem a Lopaty ti s mozkem velikosti tenisového míčku.

Vykořisťovatelé

Někdy si, Vaše Excelence, při pohledu do zrcadla říkáte, jak je možné, že do lebky stejné velikosti jakou mají Lopaty, se vejde tak obrovská věc, jako je váš mozek. Jeden by řekl, že se vám musí kousky mozku tlačit ven i ušima. A ono ne. Snad se tam chudák nemačká! Co mu koupit větší lebku z nějakého ušlechtilého materiálu, třeba platiny? A nebo že by se dal propastný rozdíl intelektu vysvětlit tím, že Lopaty mají v mozkovně spoustu volného místa, ve kterém se vznáší malinký mozek? Třeba v oněch pověstných kuličkách nebo v seně? Taky je možné, že jde o nějaký strukturální rozdíl. Třeba máte víc neuronů, nebo jich sice je stejné množství, ale jsou o dost kvalitnější. A pokud ani to ne, tak už zbývá jen nějaký metafyzický vyšší princip. Prostě do hmoty Vašeho těla vložil Stvořitel kvalitnější duši. No, každopádně dobře udělal, že si vybral zrovna Vás. Koho taky jiného?

Ve firmě samozřejmě nemáte v inteligenci soupeře. Občas se nějaký Lopata nadechne a chce vyslovit nějakou svou myšlenku. Bohužel už po dvou slovech víte, co se Vám snaží říct. A tak mu skočíte do řeči, dopovíte větu za něj a on se tváří všelijak. No jo, to musí být hrozné, když vám někdo vidí do hlavy jako Vy jim. Někdy to Lopata zkusí znovu, ale když zase myšlenku dopovíte za něj, tak to vzdá. Podobné je to s maily. Přečtete první dva řádky a máte jasno. Číst zbytek je ztráta času. A času Vy nazbyt nemáte. Proto taky nenecháváte Lopaty dělat práci po svém. Stejně by to nevymyslely tak dobře jako Vy. A když se neporadí dopředu, jejich chyba. Prostě jejich napůl rozdělanou práci bez podívání zmuchláte do koše a vysvětlíte jim, jak ji udělat správně.

Časem Lopaty pochopí, jak dokonalým mozkem vládnete, a začnou se na něj stoprocentně spoléhat. Až paraziticky. Prostě vypnou ty své, nedokonalé, a napojí svá těla na ten nejlepší dostupný mozek, tedy ten váš. Nejlepší to je, když jste fyzicky v práci. Úplně vidíte, jak z Vás proudí genialita, vtéká do Lopat a oni ji pak zhmotňují. Je to, jako byste se stal indickou bohyní Durgou, která má jednu hlavu a desítky rukou. A uprostřed té hlavy je jeden megamozek. Ten váš. Megamozek, který se nikdy nemýlí. Megamozek, který chápe vše od obchodování po správnou techniku vynášení odpadkového koše. Megamozek, který bude navždy k dispozici. Megamozek, který nepotřebuje odpočívat. Bez něj se totiž z Lopat stanou zombie.

 

Lopaty

Hodnej, ale úplně blbej. Ty slova z hlavy asi nedostaneš. Poprvé je řekla tvá učitelka mámě, když si myslely, že je neslyšíš. Bylo to poprvé a naposledy, co jsi je slyšel takhle na plnou hubu. Vod tý doby už jsou to jen samý náznaky. Prej: Uvidíš, jaká budeš na učňáku hvězda, najdeš si tam spoustu podobných kamarádů! Tyjo, ty si zkusíš dodělat maturu? To bych do tebe neřekl! No já nevím, fakt si myslíš, že tu výšku dáš? Pane jo, tobě dali diplom? A červenej? Dneska už to fakt daj všem!

Sám nechápeš, jak je možný, že jsi tu vejšku dal. Víš o sobě přece, že tvůj mozek je fakt prťavej. Ale co už, nějak se živit musíš. A tak se necháš najmout jako Lopata do nějaký firmy. A hned vidíš ten rozdíl mezi vlastní tupostí a genialitou Vykořisťovatelů. Sám jsi rád, že najdeš svoji skříňku a trefíš na oběd. Ale co dokážou Vykořisťovatelé s tím svým megamozkem! Wow! Dokážou řídit stádo Lopat, mají odpověď na každou otázku, všechno dokážou vyřešit, nebojí se zavolat zákazníkovi a mluvit anglicky. Na takovou úroveň se ty nikdy nedostaneš. Seš přece blbej majitel malýho mozku. Tak to aspoň nahrazuješ pracovitostí a krůček po krůčku se zlepšuješ. Po nějaký době už trefíš nejen na oběd, ale i z oběda a tvoje autorita u kolegů tak začne vzrůstat. Postupně se zaměříš i na práci samotnou a začneš se zlepšovat i v ní. Pro ostatní Lopaty jsi naprostá superstar. A zlepšuješ se tak moc, že začínáš vidět, že Vykořisťovatelé zas tak nepřekonatelní nejsou.

Jednoho dne zmerčíš něco, na co vostatní nepřišli. Na tý lokomotivě co stavíte, drží kolo na šroubku, pod který nikoho nenapadlo dát podložku za tři kačky. Úplně vidíš, jak se po roce provozu šroubek povolí a vlak plnej lidí projede první zatáčkou rovně. To tě docela vyděsí a rozhodneš se poradit Vykořisťovateli. No, nevím, jestli jsi blbej, ale naivní každopádně. Jak se dalo čekat, nenechal tě ani dokončit větu. Myslel, že chceš říct, že ten šroubek co drží to kolo, navrhl geniálně. Zkusíš to znova, ale von ti řekne, že už ho víc chválit nemusíš a odejde.

A tak jednoho dne zůstaneš v robotě přesčas a dokreslíš do výkresů tu podložku. A nejen to, na prototypu dáš podložku pod šroubek. Už byl napůl povolenej, jak jsi čekal. Nikdo to sice neocenil, ale ty už začínáš tušit, že to s tou tvojí blbostí nebude tak horký. Zatím to víš sám, ale jednoho dne se to dozví celej svět. A nemluvila náhodou ta tvá učitelka s mámou o svým manželovi?

 

A co na to patolog?

Pro extrakci mozku je nutné otevřít lebku tak, aby vznikl co největší otvor. Ideálním nástrojem je malá kotoučová fréza. Mozek má konzistenci želé, takže jde vytáhnout i relativně malou dírkou, či dokonce nosem. Při tomto způsobu extrakce ale dochází k nevratným poškozením a následné zkoumání je tak ztíženo, případně rovnou znemožněno. Po extrakci a zevní inspekci je vhodné mozek naporcovat na silnější plátky – asi jako když krájíte sekanou k obědu. Pak se provádí inspekce řezu. Pokud se na profilu plátků najde podezřelé místo, je vhodné odebrat z něj slabší plátky zhruba tloušťky velmi jemně krájeného salámu a ty pak prozkoumat mikroskopem nebo poslat do laboratoře na další testy. Po nezbytné fotodokumentaci se může přikročit k vrácení mozku do mozkovny a připojení lebky a skalpu na původní místo. Je zajímavé, že mozek jde snadno ven, ale velmi obtížně dovnitř. Popis metod, jak toho docílit, se nehodí do článku pro laickou veřejnost, naznačím pouze, že při výrazu “natlačit ho tam kolenem” sebou většina patologů škubne.

Z pohledu lidské anatomie není mezi mozky stejně starých zdravých lidí zkoumatelný rozdíl. Dokonce i mozek Alberta Einsteina se hmotností neodlišoval od váhy mozku běžné populace a vykazoval oproti ní jen drobné strukturální rozdíly. A tak mezi patology existuje oblíbená radovánka “přiřaď mozek k tělu”, kterou si zpříjemňují svou neveselou službu. Tu provozují, když se jim na stole sejde bezdomovec a nějaký významný člověk. Jeden kolega jde za dveře a druhý mezi tím mozky promíchá. Pak kolegu pozve zpět a ten má hádat který mozek patří komu. Ať se snaží, jak chce, stejně si nedokáže vybrat jinak než náhodně. A tak přijdou patologům všechny mozky tak strašně zoufale stejné, že se ani neobtěžují vracet je do správného těla. Pozůstalí se v lebce dědy stejně hrabat nebudou a pokud ano, rozdíl nepoznají.

Zdroj: https://kubos.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758621

Nejoblíbenější

Práce

Full-stack programátor ve svobodné firmě

Jaroslav Kuboš Práce

Jste programátor/programátorka a hledáte práci, ve které budete mít více svobody a která Vám bude dávat smysl? Nejste typ do korporátní králíkárny? Nebaví vás být malý bezvýznamný člen stáda, který nedokáže nic změnit?

Číst více ›
Vykořisťovatelé a Lopaty

Ego, asi tak třímetrové

Jaroslav Kuboš Vykořisťovatelé a Lopaty

Jste bezchybný, geniální, spravedlivý, obětavý, hrdý a čestný. Prostě dokonalá forma bytí. Vaším úkolem na tomto světě je pomoc ostatním. Ukázat jim, v čem spočívá jejich nedokonalost, kde dělají chyby.

Číst více ›
E-book
Stáhnout e-book
Cesta k černým číslům