Zakládáte firmu?

Původně jednočlenná “firma” se začala rozrůstat. Nejdřív občas pomohl kamarád, pak se nabrali první zaměstnanci.
Začínají přicházet větší zakázky, organizační punk přestává fungovat.
Vznikají první procesy a začíná se projektově řídit.
Ne všechno se zvládne vlastními silami, přicházejí první subdodávky, profesanti.
Ne všichni dělají všechno, zaměstnanci se začínají specializovat.
Vznikají první třenice a spory mezi zaměstnanci.
Přichází první průšvihy způsobené špatnou domluvou, koordinací, nepochopením, …
Zakladatel sice pořád umí všechny činnosti, ale už množství práce přestává zvládat.
Typickým nástrojem pro řízení firmy je krabice od bot na faktury a účty pro účetní.

Pro někoho mohou tyto symptomy znamenat, že si uvědomí, že chce ve skutečnosti zůstat živnostníkem a ručit pouze sám za sebe. Pak stačí ubrat, pouštět se do méně zakázek, navíc jednodušších.

Pokud se je zakladatel rozhodne překonat, musí si uvědomit, že se mnohem více než firma, musí změnit on:

Přiznat si, že nemůže dělat všechno.
Smířit se, že zaměstnanci budou věci dělat jinak než on. Někdo lépe, někdo hůře. Jediné, co se s tím dá dělat, je nastavit hranice minimální kvality a motivovat lidi, aby se snažili fungovat co nejdále od ní.
Připustit si, že s lidmi je nekonečná, nikdy nekončící dřina. Hledání, školení, propouštění, spory, požadavky na přidání platu, atd.
Zavést do řízení racionalitu – začít firmu a zakázky sledovat Excelu (to je fajn, protože časem pochopí principy ekonomiky firmy), nebo rovnou v specializovaném software.
A hlavně si uvědomit, že za větší možnost ovlivnit svět platí tím, že se musí vzdát své profese a postupně se měnit na manažera.

Zažili jste to? Co vám pomohlo v rozhodnutí, jestli růst? Byla cena, kterou jste zaplatili odpovídající?