Jak na včasnou detekci problémů v týmu?

Když jsem studoval střední elektrotechnickou školu, vzali nás jednou na návštěvu do velínu místní sídlištní teplárny. A tam nám chlapík vykládal, že sice mají monitoring všeho možného, ale problém většinou nejdřív nahlásí místní seniorka (použil ostřejší termín 😆 ). Vyjádřil přesvědčení, že musí mít nonstop ruku pod tekoucí horkou vodou 🤣

Jsem člověk, který má značně široké hranice tolerance. Ozvu se, až je jejich narušení příliš velké. Když jsem byl zaměstnanec, moc mě nezajímalo, jestli náhodou nejsou zaplaceni lépe než já a nefungují hůř. Když se objevil problematicky se chovající kolega, nechal jsem řešení na nadřízených a vyřídil si s ním jen vzájemný vztah. I když jsem věděl, že někdo vyvíjí oproti zbytku firmy nedobrý kód, neměl jsem velkou potřebu se vůči tomu vyhradit dokud se mě to osobně netýkalo. A mimochodem, asi ani ta studená voda by mi nevadila, chodím se otužovat 😉

Tohle moje nastavení je super pro mně, protože mě nic nevytrhuje z flow a nedělám si zbytečné starosti o ostatní, sám si jich způsobuju dost. Jedu si to svoje a okolí mě nevyrušuje. Jako vlastnost manažera to ale zas tak velká hitparáda není 🤔 Být na mě, řeším problémy až ve chvíli, kdy je půlka lidí na odchodu.

V týmu mám lidi mně podobného ražení, ale taky lidi, kteří jsou na různé nepravosti vnímavější. A to nejen vůči sobě, ale taky ostatním. Pokud si představím sebe na jedné straně spektra, oni jsou na druhé. Nějakou dobu mi to trvalo, ale uvědomil jsem si jejich existenci a začal jim naslouchat. Ale jakože opravdu naslouchat, ne „bože, ty jsi cíťa“. Pokud jste technik, představte si to tak, že si rozšíříte obzory mikroskopem nebo dalekohledem a uvidíte mikro/makro pohled na věci, které vlastníma očima nevidíte.

Nesmí se to přehnat, pravda je určitě někde uprostřed. Ale na vykrytí mé slepé skvrny jsou ti lidi nenahraditelní.

A jaký typ člověka jste v téhle klasifikaci vy? Nepotřebujete naopak někoho, kdo vás naučí nad některými věcmi mávnout rukou?