Ze střední firmy velká

Firma zvládla zavedení středního patra manažerů. Teď ale narostla na cca 50 až 100 lidí.
Vedení přestává zvládat množství manažerů a projektů, které musí dozorovat.
Různé části firmy pracují různým způsobem a s různou úspěšností. Sjednocení stojí enormní úsilí.
Přestáváte znát všechny svoje kolegy a zaměstnance.
Některé věci už nejde vyřešit jednotně pro celou firmu, protože se začaly jednotlivé části příliš lišit.
Zakladatel, který firmu dovedl až sem, začíná být unavený a vyhořelý.
Jeho zkušenosti s odbornou stránkou práce začínají být zastaralé a je extrémně těžké najít čas na jejich aktualizaci.
Firma má obrovskou setrvačnost. I dobré změny trvá prosadit dlouhou dobu.
Zaměstnanci začínají politikařit, daří se i netáhlům.

Další fáze už není na zakladateli, ale o firmě:

Je potřeba zavést čtvrté patro firmy – divize, oddělení … – s vlastním ředitelem.
Vedení firmy se o další patro vzdálí od řadových zaměstnanců.
Je čím dál těžší rozumět tomu, co zaměstnanci dělají, co je trápí a ovlivňovat je.
Zaměstnance je přímo možné oslovit leda tak firemním časopisem, hromadným mailem, případně na nějaké celofiremní akci.
Vize společnosti, strategie, hodnoty jsou klíčová slova řízení.
Firma začne být relevantní partner pro jednání s podobně velkou konkurencí i státem. Obrovské politikaření (v dobrém slova smyslu) je nutné.
Malá firma, malé problémy. Obrovská firma, obrovské problémy.
Klíčové je, zda firma dokáže obstát i bez svého zakladatele.

Zažili jste to? Co vám pomohlo v rozhodnutí, jestli růst? Byla cena, kterou jste zaplatili odpovídající?