Nepřepisuj CV

Zase jsem se u pohovorů setkal s fenoménem, kterému nerozumím: překvalifikovaní kandidáti 🤨

Znám takových lidí několik osobně a několik už mi přišlo na pohovor.

Neskutečně schopní lidi, lezou po kariérním/profesním žebříku, vylezou dost vysoko a v nějakou chvíli to nedopadne. Firma krachne, někomu nesednou, mají toho plné zuby, … prostě odejdou a hledají novou práci.

A dost často je odpověď zaměstnavatelů: „Omlouváme se, jste pro nás překvalifikovaný“. 🤷 Skončí tak, že uvažují, že svoje úspěchy a schopnosti z životopisů vymažou. 😱

Je za tím jednak strach vedoucích, že bude daný člověk schopnější a přeskočí je. A taky strach, že když takový člověk nastoupí za menší plat/na podřadnější pozici, než byl zvyklý a brzy odejde.

To první je věc sebevědomí a ega, to si musí pořešit každý sám. Za mě si tím člověk jen podráží nohy. S podřadným týmem nikdy úspěchu nedosáhne, nic nového se nenaučí, nikam se neposune.

O druhé věci píše Kim Scott v Radical candor (doporučuji první třetinu): V týmu máte rockstars a superstars. Rockstars jsou držáci, jádro společnosti. Ale občas se kolem vás mihne nějaká superstar. Člověk který míří výš, než kam mu to můžete umožnit vy. Do větší firmy, k větším výzvám, k vlastnímu podnikání. Proto je jisté, že celkem brzy odejdou. Je ale chybou jejich služeb alespoň na chvíli nevyužít. Jejich tréning nebude trvat dlouho a jejich stopa může ve firmě zůstat roky. Nastaví laťku, procesy, standardy. Znám osobně. Lidi co na prvním meetingu, jejich druhý den ve firmě, přijdou s řešením, ze kterého vám spadne čelist. 😮

Ale proč vám to tady vlastně ventiluju…? Dál mi je posílejte, mně překvalifikovanost neva. 🤣